Petr ''Pilník'' Pilát

Už ani nevím, jestli jsem dřív seděl na dětským houpacím koni, nebo na motorce. Každopádně poprvé jsem otočil plynem už ve třech letech. Ne že bych si to pamatoval, ale mamka s taťkou to říkají…

Jako malého kluka mě nic jiného než motorka nezajímalo (až na angličáky a podobný dětský hračky), a když to tak vezmu, zůstalo mi to doteď. První v mém životě je motorka, pak dlouho dlouho nic a pak – zase motorka. Snažím se dávat ježdění maximum, ale na druhou stranu nechci kašlat na školu, na rodinu a na kámoše, takže občas musím trošku zvolnit.

Petr Kuchař říká, že ježdění na motorce je nemoc. Souhlasím. Já jsem se nakazil už tenkrát ve třech letech a postupně jsem si začal koledovat o nevyléčitelnou závislost

Když mi bylo zhruba pět šest let, tak jsme s tátou začali objíždět motokrosový závody. Myslím, že mi to docela šlo, každopádně největším adrenalinem pro mě vždycky byly skoky. Ve vzduchu mě to od dětství bavilo víc než na zemi…

Měl jsem to štěstí, že kousek od nás tenkrát bydlel Kuchta. Vzal si mě jako mladého motokrosaře pod patronát a společně s mým taťkou dohlížel na to moje dovádění. Potřeboval jsem samozřejmě usměrnit, asi jako každej malej kluk, kterej se mílovými kroky řítí do puberty. Snad jsem tátovi a Kuchtovi svými výsledky na závodech dělal radost, pár věnců doma v garáži mám.

» Více informací o mně